Hříšný tanec - Hříšný tanec

Lenka Láskorádová se obezřetně rozhlédla, shodila nohy z pelesti postele v rohu ložnice, tichounce vytáhla z pod postele střevíčky a opatrně, aby nevzbudila spolužačky, vyklouzla z ložnice. Tiše přeběhla společenskou místnost a chvíli poslouchala u vchodu, zda někdo nebrouzdá okolo. Vykradla se z místnosti a rozeběhla se chodbami. Na každém rohu znehybněla, několik vteřin poslouchala a poté opět potichu vyrazila. Jejím cílem byla Komnata nejvyšší potřeby. S hůlkou v pohotovosti třikrát prošla kolem gobelínu s tancujícími troly a vešla do místnosti.
Pokoj byl veliký, větší než jakákoli ložnice v Bradavicích. Na stěnách byla zrcadla a v jenom rohu stál rozviklaný stolek se stařičkým gramofonem. Lenka za sebou pečlivě zavřela dveře a rozhlédla se kolem. Pak spokojeně přikývla. Vedle gramofonu se ještě objevil štos desek a malá pohovka. Lenka došla lehkým krokem k pohovce, shodila z nohou pantofle a obula si malé zlaté střevíčky. Z pod županu jí vykukovala bohatě řasená rudá sukně a černo černé tričko.
Nechala župan na pohovce, vložila do gramofonu první desku a stoupla si doprostřed sálu. Zavřela oči a zaklonila hlavu. Kolem ní se začaly otáčet a linout jemné tóny kubánské hudby. Lenka netančila, ona splynula s hudbou a ta jí odnášela kamsi daleko. Proplouvala sálem a nevnímala nic kromě čarovných tónů vycházejících z gramofonu. Když deska dohrála, trhla sebou. Doběhla k pohovce, vytáhla ze županu hůlku a mávla jí na hromadu desek. Vrchní se zvedla, doplula ke gramofonu a začala hrát. Při prvních tónech už Lenka opět stála uprostřed parketu a pohupovala se do rytmu.
Milovala tanec. Když byla malá, tančila s maminkou každý den. Pak ale přišla ta nehoda a Lenka se musela začít starat i o jiné věci než o tančení. Krátce nato začala chodit do Bradavic. Tady se jí občas podařilo ukrást pro sebe několik okamžiků, kdy se mohla plně oddat své vášni. Rozhodně neměla problém s přílišnou pozorností. Ostatní studenti se jí spíše stranili, připadala jim divná. Ani s učením neměla mnoho potíží, otec jí odmalička učil jednoduchým kouzlům a lektvarům. Spíše si připadala nepatřičně, vypařila-li se během dne. Dlouho se též potýkala s problémem, kde by mohla tančit. Až konečně nalezla Komnatu nejvyšší potřeby. Sem se utíkala, kdykoli jí přišlo, že jí dochází vnitřní energie. Tanec jí tu vnitřní energii dodával. Díky němu byla schopná druhý den zase vstát a čelit podezřívavým pohledům svých spolužáků.
Na první pohled vypadala, že jí je jedno, co si o ní ostatní myslí. A to byla také dlouho dobu pravda. Pak ale začala pociťovat jistý deficit co se přátelství týče. Toho se zbavila, až když poznala Harryho Pottera a jeho přátele.
Ztratila se v myšlenkách. Nakonec už na nic nemyslela, jen tančila. Vůbec si nevšimla tichého vrznutí, jak kdosi otevřel dveře a překvapeně vydechl, když jí spatřil.
Fred Weasley měl Lenky Střelenky plnou hlavu, ačkoli si to nedokázal přiznat. Fascinovala ho. Snažil se pochopit, jak bere všechno s takovou lehkostí. A teď byla tady, tančila v Komnatě nejvyšší potřeby, blonďaté vlasy po pás jí létaly kolem obličeje a vypadala úžasně. Fred opatrně dveře zavřel a zabezpečil je kouzlem. Až teď si Lenka uvědomila cizí přítomnost v místnosti. Zarazila se uprostřed pohybu, otevřela oči a vyjeveně koukala na Freda.
Nejprve se lekla, že jí našel Filch. Pak teprve si uvědomila, že ten zrzavý kluk má k Filchovi asi tak daleko jako ona k paní Norrisové. Byla vyděšená. Ještě nikdy se nezapomněla v Komnatě zamknout. Chvíli na Freda hleděla a snažila se pochopit, co tam dělá. Po chvilce ticha se rozezněly opět tóny kubánských melodií. Lenka sebou trhla a pozorovala vysokého mladíka, jak došel k pohovce, odhodil na ní svou hůlku a pak popadl Lenku za pás. Vedl jí ve svižném tempu po celém parketu a hleděl jí do očí. Lenka byla celá popletená, musely to být roky, kdy naposledy tančila s někým v páru. Nezmohla se ale na sebemenší pokus o odpor.
Musela uznat, že Fred tančí výborně. Vedl jí v neznámých krocích, variacích a otočkách. Ještě nikdy si snad neužila tančení tolik jako teď. Brzy odhodila veškeré zábrany a nechala svého tanečníka, ať jí vede, jak on chce. Vlnili se spolu parketem, nebyli už pár, ale stali se jednou bytostí. Když hudba skončila, byli oba zpocení a udýchaní. Trochu se zakymácela na vysokých podpatcích a Fred jí sevřel pevněji. Na další desce byla až neskutečně pomalá skladba. Lenka se k Fredovi přitiskla a pomalu se pohupovali do rytmu. Nechtěla si to připustit, ale za těch několik minut se do Freda zamilovala.
Konečně se od sebe odtrhli. Lenka opět klopýtla, tentokrát však Fred nepřiskočil na pomoc včas a Lenka si vyvrkla kotník. Doskákala k pohovce, kde si stáhla střevíček z bolavé nohy a krátce přes kotník klepla hůlkou. Nic se nestalo. Lenka se zamračila a opět klepla přes kotník svou hůlkou, tentokrát rázněji. V kotníku jí lehce luplo, ale bolest neustoupila. Fred jí přes nohu poklepal vlastní hůlkou, špička hůlky se rozzářila teplým světlem, v kotníku to hlasitě křuplo a bolest zmizela.
„Děkuju,“ usmála se Lenka na Freda. Bylo to poprvé, co promluvila. Fred se v odpověď jen usmál, sedl si na pohovku vedle ní a nadhodil lehkým konverzačním tónem:
„Tančíš úžasně.“
Lenka se v odpověď také jen usmála a rychle se zvedla.
„Musím už jít,“ řekla a přehodila si přes ramena župan.
„Zatančíš si se mnou zase někdy?“ zeptal se Fred a také rychle vstal.
„Ráda,“ usmála se zase Lenka Střelenka, „zítra touhle dobou. Dobrou noc.“
A byla pryč. Fred se šťastně zazubil na svůj odraz do zrcadla a sám vyrazil temnými chodbami zpět do ložnice. Toho večera se v životech obou studentů objevilo něco nového: hřísný tanec.

-1. Kapitola || 1. Kapitola

Hříšný tanec